16 March, 2017 02:36

BARONET

Praha 2011

Bertrice Small

Vášnivé radosti

Pro mou dlouholetou a milovanou přítelkyni Barbaru Bretonovou.

Tuhle knížku jsem napsala pro Tebe. Díky!

OBSAH

Prolog

Kapitola 1

Kapitola 2

Kapitola 3

Kapitola 4

Kapitola 5

Kapitola 6

Kapitola 7

Kapitola 8

Kapitola 9

Kapitola 10

Epilog

Prolog

Jeho celé jméno znělo Lucifer Nicholas, ale to věděl jen málokdo. Pro všechny byl prostě pan Nicholas, ředitel mocné soukromé společnosti Channel Corporation. Byl okouzlující, hovořil tichým hlasem s lehkým britským přízvukem, měl prošedivělé vlasy a oči černé jako uhel. Nosil obleky šité na míru a luxusní boty. Měl široký okruh aktivit, které byly stejně tak různorodé jako úspěšné a výnosné. Byl většinovým vlastníkem velké tabákové firmy. Channel Artists zastupovala několik slavných rockových hvězd a herců. Jeho lidé lobbovali za to, aby se ropa těžila na veřejných pozemcích.

A samozřejmě vytvořil tajnou interaktivní entitu známou jako Channel. Channel byl určen výhradně ženám. Každý den mezi osmou hodinou odpolední a čtvrtou hodinou ranní jim umožňoval prožívat jejich nejdivočejší fantazie. Jejich manželé a partneři o Channelu nic nevěděli. Byl to prostě jeden z těch předplacených televizních kanálů na satelitu nebo kabelu jako třeba Disney. Když jste se na to zeptali, žena většinou odpověděla, že se ta stanice podobá Lifetimu. Muž, který otázku položil, pak obvykle obrátil oči ke stropu a změnil téma. Někdy si z té televize pro ženy dělali dokonce legraci.

Pan Nicholas ženy zbožňoval. Miloval jejich tvary, barvy, různé vůně, které každou z nich obklopovaly. Miloval jejich vzdechy, které vydávaly v zajetí vášně, jejich smích, když byly šťastné. Ale především je chtěl svést k tomu, aby prožívaly na Channelu své fantazie, protože pak mohl některé z nich ovládat. A neexistovalo nic nevyzpytatelnějšího, nebezpečnějšího a víc vzrušujícího než prostopášná žena. Channel dříve nebo později přestal mnoho žen bavit, protože přemíra téhle zábavy je začala nakonec nudit. Ale ne všechny.

Ukázalo se, že městečko Egret Pointe je pro pana Nicholase úžasně plodnou půdou. Na začátku jednadvacátého století si vybral dvě ženy z města. Ale víc než všechny ostatní chtěl Kathryn St. Johnovou, ředitelku městské knihovny. Svést během staletí muže v její rodině bylo snadné. Tito muži byli díky pocitu vlastní důležitosti, silné touze pro bohatství a potřebě mít moc snadným terčem. A každá generace chtěla víc než ta předchozí.

Ale žena s charakterem se nedá svést z přímé, úzké cesty tak snadno jako muž. Kathryn St. Johnovou nebylo snadné zlákat. Měla pevnou vůli a hluboké morální zásady. Ale jako všechny ženy z rodu St. Johnových si potrpěla na kvalitní a častý sex. Bohužel neměla možnost holdovat svému koníčku, jelikož by to vyvolalo skandál.

Pan Nicholas dal tedy Kathryn St. Johnové k dispozici Channel. Nadchlo ji, že se může v soukromí oddávat svým fantaziím a pověst její rodiny přitom zůstává bez poskvrnky. Tudíž pověděla o Channelu několika dalším ženám, které se se svým nádherným malým tajemstvím následně svěřily přítelkyním. A pan Nicholas trpělivě čekal, až mu tahle nádherná knihovnice padne do spárů. Měl nekonečně času. Ona ne. Jenže pak se přihodilo něco naprosto nečekaného. Do města přišel Timothy Blair.

Kapitola 1

Kathryn St. Johnová, jejíž příjmení se anglicky vyslovovalo Sin Gin, tedy Hříšná Gin, ještě pořád viděla ve zpětném zrcátku čtyřicítku. Ale jen taktak. Nicméně na ženu v jejím věku vyhlížela úžasně mladistvě. Byla vysoká, měřila pět stop deset placů. Měla štíhlou, ale ne hubenou postavu. Její prsa, boky a hýždě mužům jistého věku způsobily víc mokrých snů, než si člověk dokázal představit. Měla půvabné rysy: srdcovitý obličej; dlouhý, úzký nos; a překvapivě smyslné rty, které nepotřebovaly žádné vylepšení. Její oči byly zelené jako letní les a vlasy, které nosila stažené do hladkého uzlu, měly stále ten rudozlatý odstín, s nímž se narodila, ačkoli nikdo netušil, zda si je teď barví, nebo ne. Hlas měla tichý a melodický, úsměv letmý a provokativní.

Mnoho lidí z její generace tvrdilo, že vypadá jako Suzy Parkerová, slavná modelka padesátých let. Kathy to slýchala celý svůj život a vždycky jí to lichotilo. V pubertě tu slavnou krásku s ohnivou kšticí, z níž se stala herečka a která prý prohlásila, že jako modelka není nic víc než živé ramínko na šaty, hluboce obdivovala. Podle ní to naznačovalo, že jde o rozumnou ženu s realistickým pohledem na svět. Na druhou stranu, realita byla pro lidi, kteří postrádali představivost. A pokud existovalo něco, čeho měla Kathryn St. Johnová nadbytek, pak to byla představivost. A velice živá představivost.

Usoudila, že představivost – kterou má člověk pod kontrolou – je pro knihovnici dobrá věc. Slečna Kathy, jak jí říkali její kolegové, zastávala místo ředitelky knihovny v Egret Pointe. Byla pro tuto práci zrozená. Od roku 1895, kdy její prapradědeček knihovnu vybudoval, pocházely všechny ředitelky této instituce z rodiny St. Johnových. V nařízeních knihovny se nepsalo nic o tom, že tomu tak musí být. Ale šlo o tradici a všechny ženy St. Johnovy se na této pozici skvěle osvědčily.

Kathryn St. Johnová se dlouho domnívala, že je možná poslední ženou z její rodiny, která řídí knihovnu, protože její starší bratr už byl starý na to, aby se oženil. Ale pak, ve čtyřiceti letech, si Hallock Kimborough St. John V. našel manželku. Velice mladou manželku, Deboru, která mu až dosud porodila pět malých St. Johnů, chlapce-dvojčata a tři děvčátka, a teď byla opět těhotná. Kathryn velice překvapilo, že se její bratr usilovně věnuje otcovství, protože si o něm vždycky myslela, že je trochu pohodlný a sobecký. Nedokázala si ho představit při sexu nebo v zajetí neovladatelné vášně. Ale musela přiznat, že je velice dobrým otcem a oddaným manželem. Nepochopitelné!

Naštěstí s ním už nemusela bydlet. Když se před dvaceti lety stala ředitelkou knihovny, získala Honeysuckle Cottage. Prateta Lucretia, předchozí ředitelka, neodešla do penze, ale tehdy byl Hallock svobodný, a tak Kathryn stále bydlela doma a předstírala, že je pomocnou knihovnicí. Její prateta většinu dne podřimovala v houpacím křesle za výpůjčním pultem a Kathryn obsluhovala návštěvníky knihovny.

Prateta Lucretia, která se narodila v roce 1898, byla dědečkovou starší sestrou. Ředitelkou egretpointské knihovny se stala ve dvaceti letech. Její snoubenec zahynul ve válce, a tak zasvětila život péči o dar její rodiny městu. St. Johnovi patřili koneckonců k zakladatelům Egret Pointe. Vzhledem k tomu, že knihovnu založili, bylo jejich povinností postarat se, aby si udržela svou vysokou úroveň a bezchybně šlapala.

A tak Lucretia Kimboroughová-St. Johnová zůstala ve své funkci, dokud jednoho letního odpoledne tiše neodešla ve svém houpacím křesle za výpůjčním pultem na věčnost. Bylo jí devadesát dva let. Po jejím skonu se stala ředitelkou městské knihovny Kathryn St. Johnová za plat jeden dolar ročně, jak bylo zvykem, protože všichni St. Johnovi měli soukromé příjmy.

Kathryn by byla pracovala v knihovně i zadarmo, protože díky jejímu zaměstnání jí připadla Honeysuckle Cottage, na což čekala celý život. Domek, stojící na půl akru velké zahradě přímo za budovou knihovny, byl replikou anglického stavení. Postavili ho ve stejném roce jako knihovnu, aby v něm mohla bydlet první knihovnice, slečna Victoria Kimboroughová-St. Johnová. Když domek připadl Kathryn, bylo v něm všechno původní. Musela ještě rok počkat, než se do něj mohla nastěhovat, protože bylo třeba předělat elektřinu a kanalizaci, aby splňovaly platné předpisy, a vyčistit komíny, za desítky let ucpané ptačími hnízdy. Od té doby dům pečlivě udržovala.

Honeysuckle Cottage byl dvoupatrová obílená budova, obložená svislými světlými laťkami. První poschodí lehce vyčnívalo nad přízemím. Šlo o domek typický pro jihovýchodní Anglii. Měl kvalitní břidlicovou střechu – ačkoli kdyby byl zcela původní, byla by střecha došková – a zdobený štít a okap. Okenní křídla se skleněnými tabulkami zalitými olovem se otevírala ven. Na domku se tyčily dva komíny. Vyšší byl vidět zvenku na jedné straně domku. Druhý procházel střechou na opačné straně budovy. Po střeše nad vchodem a kolem něj se plazil letitý zimostráz. Dubové vstupní dveře měly skleněnou výplň z tabulek zalitých olovem připomínající včelín.

V domku byl na jedné straně hlavní chodby útulný salon s krbem, na opačné jídelna s druhým krbem. Napříč zadní částí budovy se táhla kuchyň s ohništěm, vedle kterého stál starobylý sporák. Byla tu také toaleta. V prvním pochodí se nacházela velká ložnice, šatna a koupelna. Koupelna byla světlá, vzdušná a nechyběly v ní – kromě jiných vymožeností – bidet, velká zahradní vana a prosklený sprchový kout. Vždy ohromila každého, kdo navštívil Honeysuckle Cottage poprvé.

Kathryn St. Johnová možná byla ředitelkou městské knihovny, ale měla ráda své pohodlí a mohla si dovolit hýčkat se. A také to dělala.

Určitě se mohla vdát. Byla krásná a měla peníze. Ale Kathryn St. Johnová byla nezávislá žena a tenhle způsob života jí vyhovoval. Několikrát ročně si vzala krátkou dovolenou a odletěla třeba do Paříže nebo do Dublinu. Navštívila karnevaly v Riu a v Benátkách, vylezla na Mont Blanc, ušla několik mil po Velké zdi a procestovala australské vnitrozemí. Na týden si pronajala soukromou jachtu a plavila se po Karibiku, a dokonce strávila deset dní v ostrovních lázních Channel Corporation, kde vyšlo najevo, že jejich ředitel, Fyfe McKay, je vynikající milenec.

Samozřejmě znala i jeho okouzlujícího strýce Nicholase, který byl krátce jejím prvním milencem. Nicholas byl okouzlující muž, a ačkoli byl očividně mnohem starší než ona, žádná panna nezažila tak velkolepé zasvěcení do ryzího, nefalšovaného sexu jako Kathryn St. Johnová. To Nicholas ji seznámil s Channelem a přiměl ji, aby se o něm zmínila několika svým přítelkyním a známým. Kathryn často přemýšlela, jak by jejich život vypadal bez Channelu. Většina žen ho nějakou dobu využívala, ale pak přestala. Kathryn St. Johnová k nim nepatřila. Channel jí umožňoval udržet si nezávislost, které se nikdy nehodlala vzdát.

Vybrala si některé ze svých oblíbených románů a převedla je do fantastických dobrodružství. Právě včera večer to byli Tři mušketýři. Kathryn milovala roli mylady St. Jeanové – hrála ji s nadšením a vychutnávala si každý okamžik vášnivých radostí, které jí poskytovali její milenci. Naprogramovala dálkové ovládání a zničehonic zjistila, že je zcela nahá, v posteli a leží na ní muž, který ji divoce šoustá.

„Mon Dieu! Mon Dieu! Copak existuje něco lepšího než chlípná aristokratická děvka?“ zasténal, když se zabořil hluboko do její rozdělané kundičky.

„Jen prostopášný mušketýr s dlouhým, tlustým, poživačným ptákem,“ odpověděla Kathryn, rozesmála se a štíhlým nohama obemkla jeho robustní trup. „Píchejte mě hlouběji, Porthosi, a důrazněji. Vždyť víte, jak to mám ráda, cherie.“

„Budete křičet, mylady?“ zeptal se tiše a otřel se ústy o její. Tmavé oči mu zářily a na rtech pod elegantním tmavým knírkem se mu objevil pobavený úsměv. Je tak rozkošně nebezpečný, pomyslela si Kathryn, když ji začal znovu šoustat, tentokrát mnohem energičtěji.

„Dokážete mě k tomu přimět, Porthosi?“ utrousila provokativně a vzrušujícím způsobem mu přejela konečky prstů po zátylku. „Zkuste to, cherie.“

„Co bych pro vás neudělal, mylady,“ usmál se jí do obličeje. Potom prudce přirazil a našel jistý bod, jehož stimulace, jak věděl, jí působí nepředstavitelnou slast. Dovedně ho dráždil, zpočátku pomalu a pak stále rychleji.

Mylady hlasitě zasténala rozkoší. „Tu es un diable!“ vykřikla, zatímco se jí napínaly svaly kolem jeho pulzujícího penisu, stále pevněji a pevněji.

Porthos ucítil její křečovité záchvěvy, smetanový sekret, v němž se koupal jeho zdivočelý úd. „Sacré bleu! Tu es magnifique, ma belle!“ zvolal a vzápětí ejakuloval.

Pink! Pink! Pink! „Channel končí vysílání,“ oznámil medový hlas.

„Ach, merde!“ zamumlala Kathryn St. Johnová, zatímco její orgasmus pomalu odezníval. Právě si to začala doopravdy užívat. Zklamaně se rozesmála, otočila se na bok a okamžitě tvrdě usnula. Měla před sebou náročný den.

Když se probudila, bylo nádherné letní ráno. Kathryn St. Johnovou nepřekvapilo, že u dveří knihovny stojí několik mladých lidí a čekají, až otevře. Byli to ti, kteří zvládli povinnou letní četbu v předstihu, i ti, kteří s ní teprve začali. „Dobré ráno,“ přivítala je a odemkla.

„Dobré ráno, Kathy!“ pozdravil ji každý z nich, chvatně prošli sítěnými dveřmi a zamířili dozadu mezi regály knihovny. Usmála se, protože slyšela, že se už dohadují, kdo bude číst co jako první. Většinu z nich znala od školky. Potom se otočila a vydala se do své kanceláře. Na stole už stál šálek slabé sladké kávy. „Díky, Mavis!“ zavolala Kathryn.

Do místnosti okamžitě vešla její asistentka Mavis Peabodyová s vlastní kávou v ruce a posadila se. „Ať si to přezkoušení vezme na starost Caroline,“ vyhrkla. „Připadá mi, že si letní povinnou četbu nechává až na samý konec prázdnin čím dál víc dětí. Já jsem vždycky všechno nejdřív přečetla, abych to měla z krku a mohla se povalovat na pláži. Ale tahle děcka ne. Všechno ostatní je na prvním místě. Pláž, nákupní centrum, kino a ty zatracené mobilní telefony, které umějí všechno možné, jen volat se s nimi nedá.“

Kathryn se rozesmála. „Prostě se s tím budeš muset smířit, Mavis. Viděla jsi tu novou čtečku knih Kindle 2?“

Mavis si pohrdavě odfrkla. „Nezajímá mě. Mám ráda pocit, když držím knížku v ruce.“

„Jednoho dne budou knihovny nepotřebné,“ prohlásila Kathryn vážně.

„To už budu dávno mrtvá – a šťastná!“ odsekla Mavis. „Když čteš knížku tímhle způsobem, určitě si kazíš oči. A jak si budou spisovatelé vydělávat na živobytí?“

„Neboj, agenti nezmizí,“ uklidnila ji Kathryn. „Mají totiž taky děti, kterým musí platit studia.“

„Když už mluvíme o dětech, školní rada našla náhradu za paní Rileyovou,“ oznámila Mavis. „Včera večer nastoupila do nemocnice.“

„Tak brzo?“

„Myslíš tím Rileyovou, nebo to, že obsadili její místo?“ zeptala se Mavis.

„Obojí,“ rozesmála se Kathryn. „Nejdřív mi pověz o paní Rileyové. Myslela jsem, že má odejít až koncem října.“

„U vícečetného těhotenství vždycky rodíš předčasně, a když ultrazvuk ukázal pět miminek, bylo jisté, že to přijde dřív. Doktorům se podařilo zabránit, aby nepotratila, a teď se budou snažit její těhotenství udržet co nejdéle, aby děti měly větší šanci na přežití,“ vysvětlila Mavis.

Kathryn St. Johnová potřásla hlavou. „Chuděra. Deset let nemůže přijít do jiného stavu a pak paterčata bez umělého oplodnění. Páni! Nic jiného k tomu nemůžu říct. A teď mi vyklop, kdo je ten nový ředitel. Předpokládám, že někdo ze školy. Neměli moc času, aby se po někom poohlédli, když to paní Rileyová vyklopila až těsně před Dnem obětí války. Prosím, ať to není Bob Wright. Je to takový suchar. Všichni rodiče ho nesnášejí.“

„Je to někdo nový.“ Mavis se tiše zasmála. „Marion Allisonová mi řekla, že rada usoudila, že výběr z místních zdrojů způsobí problémy bez ohledu na to, koho vyberou, a tak se raději poohlédnou někde jinde.“

„A našli ji?“

„Jeho! Jmenuje se Timothy Blair. Dělal zástupce ředitele na malé soukromé škole v New Yorku, ale měl nepatrnou naději na postup, protože jeho šéf byl jen o pět let starší než on. Marion tvrdí, že se mu líbila představa maloměsta a že má veškeré odborné předpoklady, které rada vyžadovala, plus pár takových, které ani nečekali.“

„To zní skvěle,“ poznamenala Kathryn.

„Marion říká, že je roztomilý a svobodný.“

„Zřejmě gay,“ konstatovala Kathryn. „Když chlap dosáhne jistého věku a není ženatý nebo nikdy nebyl, obvykle jde o gaye.“

„Hallock nebyl gay,“ namítla Mavis, „a bylo mu přes čtyřicet, když si bral Deboru. Marion tvrdí, že je moc hezký.“

„Hallock byl můj bratr. St. Johnovi nejsou nikdy gayové.

Ne, beru to zpátky. Prastrýc Arthur byl, i když tenkrát o tom nikdo nemluvil, a Arthur a jeho přítel Harry taky ne.“

„Lidem ležíš v hlavě ty,“ podotkla Mavis. „Chci tím říct, že pubertu máš už dávno za sebou, a nikdy jsi s nikým nechodila.“

„Nemusím.“ Kathryn se rozesmála.

„Channel je nějakou dobu fajn, Kathy,“ prohlásila Mavis, „ale nemůžeš jím nahradit skutečnost, reálné muže.“

„Proč ne? Muži na Channelu jsou žhaví a sexuálně neukojitelní. Chtějí to, co já. Netváří se vyděšeně, když jim udělám necudný návrh, a nemusím předstírat, že mám orgasmus, protože ho mám pokaždé. Jaký reálný muž vyhovuje tomuhle popisu?“ zeptala se Kathryn. „A nemusím je před svítáním vyprovázet z domu, aby nebyly drby.“

„Stejně jsou,“ poznamenala Mavis suše.

„Maloměstská Amerika,“ opáčila Kathryn a pokrčila rameny.

„Emily Devlinová je zase těhotná a Ashley Mulcahyová taky,“ řekla sama od sebe Mavis.

„Odkud všechny ty informace máš?“ zajímala se Kathryn.

„Nežiju jen v knihovně a na Channelu,“ odsekla Mavis.

„Já přece také chodím mezi lidi,“ bránila se Kathryn.

„Do kostela, na schůzky rady pro osamělé matky, na nákup, když ti tam nemůže zajít paní Billsová. Takhle žiješ, Kathryn. Povinnost, povinnost a zase povinnost,“ řekla Mavis.

„A Channel,“ dodala Kathryn. „Nezapomeň na Channel.“

Mavis unaveně potřásla hlavou.

Kathryn se natáhla přes stůl a popleskala ji po rameni. „Nemusíš si o mě dělat starosti, Mavis. Opravdu ne. Jsem se svým životem ohromně spokojená.“

„Jsi pořád dost atraktivní na to, abys ulovila chlapa, Kathy.“

„A co s ním mám pak podle tebe udělat? Uvařit ho? Podusit?“ utahovala si z ní Kathryn zlomyslně.

„Už ti táhne na padesát, Kathy,“ poznamenala Mavis otevřeně.

„To mi nepřipomínej,“ zamumlala Kathryn St. Johnová se znechucenou grimasou. „Díkybohu za Channel, kde mi může být věčně pětadvacet.“

„Vzdávám se!“ oznámila Mavis a zvedla se ze židle.

„Jsem beznadějný případ, já vím,“ prohlásila Kathryn, „ale nelam nade mnou hůl, Mavis.“

„Budeš žít stejně dlouho jako tvoje prateta a budeš úplně sama,“ zakvílela Mavis. „Vždyť nikoho nemáš, Kathy!“

„Mám tebe, bratra, Deboru a všechna ta jejich mrňata,“ namítla Kathryn. „A chuděra prateta Lucretia taky nikoho neměla – a byla naprosto šťastná.“

„Já se z tebe zblázním!“ řekla Mavis s hlasitým povzdechem.

„Běž připravit podzimní plán akcí pro děti,“ navrhla Kathryn. „Při tom se ti vždycky zlepší nálada. Chci ho vyvěsit během prvního školního týdne. Máš na to zhruba čtrnáct dní, Mavis.“

„Panebože! To absolutně nemůžu stihnout!“ vykřikla Mavis Peabodyová a vyběhla z kanceláře.

Kathryn se za ní s úsměvem dívala. Ona a Mavis byly od školky nejlepšími kamarádkami. Nikdy spolu nepřerušily kontakt, ani když každá odešla na jinou vysokou školu.

Mavis to myslela dobře. Byla šestadvacet let šťastně provdaná za Jeremyho Peabodyho. Měli spolu dvě děti: chlapce a dívku, která se nedávno zasnoubila. Mavis milovala svou práci a svou rodinu. Je nudnější než já, pomyslela si Kathryn, ale věděla, že to ve skutečnosti není pravda.

Mavis nevěděla, jaké to je vyrůstat v domácnosti St. Johnových. Kathrynina matka Jessie byla milá žena, která se obětovala svému manželovi a dětem. Když se provdala za Hallocka Kimborougha St. Johna IV., vzdala se slibné kariéry koncertní klavíristky. Pokorně se stala součástí patriarchální domácnosti St. Johnových a po dvanácti měsících manželství přivedla na svět požadovaného dědice. O dva roky později potratila druhého syna, a když se za další dva roky narodila Kathryn, očividně ji to zklamalo, zejména potom, co jí lékař oznámil, že další dítě by ji mohlo zabít. A zabilo – když bylo Kathryn šest.

Od té doby chyběl v Kathrynině životě výrazný ženský element. Její nejbližší rodinu tvořili dědeček Hallock III., otec a starší bratr. O dům se staral pan Todd, který vařil a dohlížel na to, aby byla domácnost St. Johnových v perfektním pořádku. Za ta léta se u nich vystřídala řada uklízeček, které docházely jednou týdně. Dvakrát do roka chodily pět dní po sobě, aby provedly jarní úklid, a o několik měsíců později, aby přichystaly dům na zimu.

A malé Kathryn St. Johnové si v rodině nikdo moc nevšímal. Dědicem byl její bratr. Každou neděli následoval svého dědečka a otce širokou hlavní uličkou v episkopálním kostele sv. Lukáše do rodinné lavice a ani jednou nezapomněl přidržet dveře a o krok ustoupit, aby se mohla posadit jeho sestra, potom co se vrátila z nedělní školy. Po měsíci začala chodit do rodinné lavice postranní uličkou. Když to udělala poprvé, dědečka to překvapilo, ale pak se lehce usmál a pochvalně na ni kývl.

Hallock III. se domníval, že akceptovala své místo v rodině St. Johnových. Tu neděli ve skutečnosti Kathryn St. Johnová vyhlásila svou nezávislost. Bylo jí osm a od té doby si rozhodovala o svém životě sama. Měla se na pozoru, aby se s mužskými členy své rodiny nikdy přímo neutkala. Dokud žil dědeček, byl považován za hlavu domácnosti on. S otcem si Kathryn starosti nedělala a Hallocka V. pokud možno ignorovala. Když něco chtěla, zformulovala svůj požadavek takovým způsobem, že jí ho dědeček obvykle neodmítl. A věci, které se v mužské domácnosti, v níž žila, naučit nemohla, se dozvěděla od Mavisiny matky, babiček a starších sester.

Učila se lehce a v den, kdy zaslechla slova, která Mavisina babička z matčiny strany řekla své dceři, okamžitě pochopila, že se z ní stala mladá dáma. „Nechápu, jak to ta chuděra Kathy může mezi samými mužskými přežít. Když Jessie umřela, myslela jsem si, že si k ní starý Hallock sežene chůvu. Ne že by se Jessie té holčině nějak zvlášť věnovala. Žasnu, jak je dobře vychovaná. No, dobrý původ se nezapře, nemám pravdu?“

„Kéž by Mavis byla aspoň z poloviny taková dáma jako Kathryn,“ odpověděla Mavisina matka. „Jsem ráda, že zůstaly kamarádky. Myslím, že Kathy má na Mavis skvělý vliv.“

Když mladá Kathryn St. Johnová ten rozhovor vyslechla, v duchu se usmála. Nikoho nepotřebuje, aby v tomhle světě přežila. Může dokázat, cokoli chce – sama. Nechala své mužské příbuzné věřit, že jsou lepší než ona jen proto, že se jim mezi nohama houpe přívěsek. Nebyli. Kathryn věděla, že je krásná, a stejně tak věděla, že je inteligentní. Mohla dokázat všechno, co chtěla, a mohla to dokázat bez muže.

Kathryn St. Johnová nebyla proti mužům zaujatá. Naopak, měla je velice ráda. Její otec a dědeček byli sice konzervativní, ale současně byli mimořádné chytří a šarmantní. Stejně jako většina mužských přátel, kteří je obklopovali. V šestnácti se Kathy do jednoho z těchto mužů hluboce zamilovala. Fascinovala ji jeho tajemnost, jež přitahovala její intelekt. Nikdo o něm skoro nic nevěděl kromě toho, že je velice bohatý a podle všeho úspěšný ve všem, co dělá.

„Můžeš mě oslovovat Nicholasi, drahoušku,“ řekl jí jednoho letního odpoledne, když byla zahrada plná smějících se a popíjejících mužů a žen.

„Přitahuješ mě, Nicholasi,“ opáčila, překvapená vlastní troufalostí.

Rozesmál se. „A ty mě vzrušuješ,“ pronesl s pobaveným úsměvem. „Ale jsi pro mě moc mladá na to, abych tě svedl, Kathy.“

„Kdy budu dost stará?“ zeptala se vážně.

Znovu se rozesmál. „Uvidíme, drahoušku,“ odpověděl. „Sama poznáš, až nastane správný čas. Zatím budeme přáteli.“ A byli. Na jeho návštěvy v Egret Pointe se nesmírně těšila.

Neexistovalo nic, na co by se ho nemohla zeptat, ať už to byla vážná věc nebo hloupost. Vždycky jí odpověděl a nehuboval ji ani nekritizoval, jak měli ve zvyku její mužští příbuzní, když jim položila otázku, která jim připadala stupidní. Kathryn St. Johnová byla nekonečně zvídavá. Nakonec se ho začala vyptávat na sex, protože Mavisina matka poskytla své dceři a její nejlepší kamarádce pouze obecné informace. Kathryn usoudila, že toho musí být víc. Když se spolužačky chichotaly a probíraly své zážitky s chlapci, některým věcem, které říkaly, nemohla uvěřit. A tak se zeptala Nicholase.

Někdy se rozesmál a potom jí vysvětlil mylné představy. Jindy odpovídal velice vážně a zamyšleně. Kathryn St. Johnová byla čím dál zvědavější, jaké to je zažít sex na vlastní kůži.

„Nesmíš dovolit, aby tě o panenství připravil nějaký nezkušený chlapec,“ řekl jí jednoho dne Nicholas. „Chci, aby ztráta panenství pro tebe byla výjimečným zážitkem, na který nikdy nezapomeneš.“

„Co by si otec s dědečkem mysleli, kdyby slyšeli, že se mnou takhle mluvíš?“ zeptala se škádlivě. Dobrý bože, ten muž ji neuvěřitelně vzrušoval!

Rozesmál se. „Tvůj dědeček a otec věří, že se zachovám správně,“ odpověděl.

„Chtějí, aby ses se mnou oženil?“ zeptala se Kathryn zvědavě.

„Nejsem muž stvořený pro manželství, drahoušku,“ přiznal. „Mám ženy rád. Rád si s nimi povídám. Rád se s nimi miluji. Tvůj dědeček i otec to vědí. Vědí, že ať udělám cokoli, neublížím ti ani se kvůli mně nedostaneš do řečí.“

„Co mi dáš příští týden k maturitě?“ zeptala se a změnila téma hovoru.

„Co chceš, drahoušku?“ opáčil.

„Ty nevíš?“ utahovala si z něj a přistoupila k němu tak blízko, až se mu bradavkami otírala o látku skvěle střiženého saka.

Vzal její obličej do svých elegantních rukou. Když se na ni díval, Kathryn připadalo, jako by mu v černých očích šlehaly plameny. „Vím,“ přisvědčil a lehounce jí přitiskl rty na smyslná ústa. „Dostaneš to, po čem toužíš, Kathy. Dostaneš toho, kolik chceš, a rozhodně nebudeš zklamaná, to ti slibuju.“

A jakmile ji Nicholas připravil o panenství, Kathryn St. Johnová začala ukájet svůj chtíč. Ale protože nechtěla, aby se jméno její rodiny objevilo v souvislosti s nějakým skandálem, omezila svůj aktivní sexuální život na dobrodružství na Channelu. V Egret Pointe se vždy našli nezadaní muži, kteří ji doprovodili na zábavu do místního společenského klubu nebo na večeři a do kina; nicméně během let se počet jejích vrstevníků snižoval. Když jí bylo pětatřicet, místní klepny se vzdaly snahy s někým ji spárovat.

Na svatbě svého bratra se dokonce ani nesnažila chytit nevěstinu kytici, ačkoli Debora ji hodila přímo na ni. Něžné růže skončily v rukou ječící pubertální příbuzné z nevěstiny strany, která loktem odstrčila Kathryn na stranu, a když pugét získala, nadšeně zavřískla.

Ne, Kathryn St. Johnová nikoho nepotřebovala. Pomalu upíjela čaj a přemýšlela, co ji dnes čeká. V jedenáct hodin měla jako každý týden poradu se zaměstnanci.

Byl nejvyšší čas probrat vánoční knižní trh, což znamenalo obvolat všechny kontakty, které si za dlouhá léta vytvořila, a požádat je, aby jim věnovaly nové knihy. A musela rozhodnout o nové webové stránce knihovny. Kathryn se v duchu usmála. Prateta Lucretia by byla nesmírně překvapená složitostí současného vedení knihovny.

Knihovny se už nevěnovaly pouze půjčování knih. Egretpointská knihovna zveřejnila před několika lety své plány do budoucna, v nichž uvedla, jak chce sloužit místní komunitě. Každé léto sponzorovala řadu koncertů pod širým nebem. Nabízela úžasné programy pro děti od batolecího věku. Zanedlouho skončí jejich letní soutěž ve čtení pro mladší školáky, jejíž vítězové dostanou za odměnu poukázku do cukrárny U Walta. Každý únorový pátek v sedm hodin večer knihovna pořádala takzvanou Rodinnou filmovou noc, mimořádně oblíbenou akci, kde se promítaly rodinné filmy. V zimě byla totiž mnohem dostupnější než místní multiplex v obchodním centru, které se nacházelo několik mil od města.

K nejpopulárnějším programům knihovny však patřily počítačové kurzy pro seniory. Děti a vnoučata mnoha starších obyvatel Egret Pointe totiž žily daleko odtud. Když se naučili senioři zacházet s počítačem, mohli s nimi udržovat pravidelný kontakt. Opravdu, prateta Lucretia by byla velice překvapená, čím vším se knihovna zabývá v dnešní době. A nepůjčovali jen knihy. K dispozici byly i DVD a videokazety. Nové technologie nutily knihovnu neustále se rozvíjet, aby si udržela svůj význam. Kathy napadlo, jestli bude možné půjčovat čtečky Kindle. Mohly by knihovny získat smlouvy na stahování knih pro své čtenáře? Jak by je nakladatelé zpoplatňovali? Jednorázově? Existovaly by slevy? Bude si to muset v budoucnosti ohlídat.

Mavis strčila hlavu do dveří. „Porada,“ oznámila.

Kathryn St. Johnová vstala od stolu a posbírala hromádku lejster, které si chtěla vzít s sebou. Porada se jako obvykle konala v zasedací místnosti knihovny. Jejích šest zaměstnanců tam už bylo a čekali, až ona a Mavis dorazí. „Dobrý den vám všem!“ pozdravila je Kathryn.

„Dobrý den, slečno Kathy,“ odpověděli jednohlasně.

„Potřebuje někdo něco vyřešit?“ zeptala se, přestože znala odpověď. „Ne? Tak dobrá, přejdeme hned k našemu každoročnímu vánočnímu knižnímu trhu. Caroline, byla bych ráda, kdybys pokračovala v jednání s vydavateli paperbacků.“

„Jasně,“ souhlasila Caroline.

„Má někdo tušení, co letos chystá Obchodní asociace do vánočních výloh?“ zajímala se Kathryn.

„Dickense,“ odpověděla Mavis. „Připravují dickensovské Vánoce.“

„Pak by podle mě bylo hezké, kdyby si dobrovolníci oblékli na letošní trh dobové kostýmy,“ řekla Kathryn. „Co si o tom myslíte?“

„Až budeme vědět, kdo nám s trhem pomůže, můžu ty kostýmy sehnat,“ ozval se Peter Potter, jediný muž v knihovnického týmu. „Mám v New Yorku kamarády, kteří nám s tím rádi pomůžou.“

„To by bylo skvělé, Petere,“ odpověděla Kathryn. „Výzvu, aby se přihlásili dobrovolníci, zveřejníme hned po Svátku práce.“

V místnosti souhlasně zašumělo.

„Pro děti bychom měli připravit něco originálního,“ poznamenala Marcia Merrymanová, dětská knihovnice. „Možná máme několik her, které souvisejí s tímhle obdobím. Mohly by si je zahrát a získat drobné ceny. Podívám se na to.“

„Výborně!“ zajásala Kathryn. „Teď musíme vybrat vhodné datum. Co třeba sobota čtvrtého prosince? Je po oslavách Dnu díkůvzdání, ale lidi ještě nebudou mít nakoupené všechny dárky. Nezapomeňte, že na trhu vždycky vyděláme spoustu peněz. V současnosti nemůžeme spoléhat pouze na daňové poplatníky. To by nám rozpočet stačil sotva do května.“

„Trh měl vždycky úspěch,“ podotkla Mavis.

„Letos musí být lepší,“ namítla Kathryn. „Měli bychom ho vymyslet tak, aby byl interaktivnější. A potřebujeme získat peníze ještě jiným způsobem než prodejem knížek.“

„Jídlo!“ navrhla Susan Porterová. „Svařené víno, vánoční cukroví, horká polévka a sendviče, prostě něco takového. Možná dokonce koutek, kde bychom mohli provozovat čajovnu. Lidé jsou vždycky přístupnější, když je nakrmíš. Přijdou, koupí jednu dvě knížky, najedí se a pak si koupí další knížky.“

„To je chytré!“ rozesmála se Kathryn. „Postaráš se o to, Susan!“

„Proboha, já?“ vyjekla Susan Porterová a zrůžověla vzrušením. Susan byla malá, prošedivělá, baculatá žena s trvalou na hlavě.

„Ty,“ přisvědčila Kathryn. „Ať na tom vyděláme majlant, Susan.“

„Pomůžu ti s kalkulací cen,“ nabídla se okamžitě Mavis, která trochu žárlila, že Susan Porterová vymyslela tak skvělý nápad.

„Já jako obvykle obvolám klasická nakladatelství,“ oznámila Kathryn. „To je podle mě pro dnešek všechno. Za čtrnáct dní mě budete informovat, jak jste pokročili. Má ještě někdo něco?“

„Zase jsou problémy na toaletách pro zaměstnance,“ řekl Peter.

Kathryn si povzdychla. „Zavolám instalatéra,“ slíbila. „Potřebujeme novou mísu. Snažila jsem se tomu výdaji vyhnout, ale asi to už nebudeme moct dál odkládat.“

Porada skončila a Kathryn se vrátila do své kanceláře. Uprostřed vší té práce, kterou musela udělat, jako by se zbytek dne rozplynul.

„Zavíráme,“ připomněla jí Mavis v sedm večer.

Kathryn dospěla závěru, že bude šťastná, až letní výpůjční doba skončí a ona bude moci zavírat knihovnu už v pět. Zamkla dveře, rozloučila se s přítelkyní a přes zahradu za knihovnou se vydala ke svému domku. Její hospodyně, paní Billsová, jí v ledničce nechala talíř s kuřecím salátem a nakrájenými rajčaty. Kathryn si nalila skleničku lehkého vína Windmill Blush a odnesla ji is talířem na malou zděnou terasu před jídelnou.

Srpnový žár, který visel ve stromech, byl doopravdy vidět a rosničky hlasitě kvákaly. Byly nesmírně maličké, takže je člověk jen málokdy zahlédl. Ale rozhodně je v tuhle roční dobu nepřeslechl. Kathryn pomalu jedla a vychutnávala si jídlo i víno. Windmill Blush bylo jedno z jejích oblíbených vín. Zatímco seděla u skleničky, světla postupně ubývalo, až se úplně setmělo. Dnes večer, který přišel velice rychle, byl úplněk, ale kvůli lehkému oparu skoro nesvítily hvězdy. Pokud se další den neochladí, Perseidy nebudou letos vidět. Vlastně nebyly pořádně vidět už několik let. Ale za jasné, bezměsíčné noci byl roj meteorů úžasný.

Začala padat rosa. Kathryn vstala a vzala s sebou dovnitř talíř a sklenici, aby je opláchla a dala do myčky. Jakmile se ujistila, že jsou zavřená okna a zamčené dveře, zamířila nahoru. Když dům renovovala, nechala si zavést klimatizaci, ale protože byla šetrná, chladila každé poschodí zvlášť. Stiskla tlačítko v chodbě před ložnicí a nastavila teplotu na dvacet dva stupňů. Než se osprchuje, bude v patře příjemně.

Vešla do velké koupelny a pustila trysky v prosklené sprše. Potom se vrátila do pokoje, zula si kožené mokasíny, svlékla bavlněnou khaki sukni, bílé tričko a hedvábné spodní kalhotky a podprsenku s krajkou. Kathryn měla pro luxusní spodní prádlo slabost a v Egret Pointe se naštěstí nacházel rozkošný obchůdek Krajkové potěšení, kde si ho mohla koupit. Pověsila si sukni na ramínko a ostatní oblečení vhodila do koše na špinavé prádlo.

Pak se otočila a podívala se na sebe do ozdobného zrcadla, které sahalo od podlahy ke stropu. Na starou ženskou to není špatné, usoudila. Protože nikdy neměla děti, podařilo se jí udržet si ploché bříško. Bylo jen nepatrně vyklenuté. Ňadra měla dosud pevná a ani hýždě jí ještě nezačaly povolovat. Zvedla ruce, aby si rozpustila si vlasy, a po ramenou se jí rozlily rudozlaté prameny. Kathryn se usmála na svůj obraz v zrcadle. Nahá, s rozpuštěnými vlasy, ani vzdáleně nepřipomínala spořádanou ředitelku místní knihovny. S tichým smíchem vešla do koupelny, otevřela skleněné dveře a vstoupila do sprchy.

Teplá voda byla úžasná. Sprcha měla tucet trysek, které na ni ze všech úhlů chrlily vodu. Kathryn se natáhla pro meruňkový šampon, rychle si umyla vlasy a potom, co si je zvedla nahoru a přichytila širokou želvovinovou sponou, se umyla. Na co má dnes večer náladu? Na francouzskou fantazii se třemi mušketýry? Ne. Chce jen dobrý sex, ne tři nadržené vojáky, kteří nenasytně a všichni současně prozkoumávají každý její otvor. Kleopatra a Caesar, nebo Kleopatra a Antonius? V žádném případě! Dneska večer neprahne po silných osobnostech. Touží být Bess, dcerou hostinského, která si užívá se svým zbojnickým milencem? Ne. Tahle fantazie je příliš intenzivní a o to dnes večer nestojí.

Chce zábavu a hry, rozhodla se, když se myla vroubkovaným olivovým mýdlem z Itálie. A zábava a hry obvykle znamenaly lady St. Johnovou a osmnácté století. Ano, taková bude dnešní noc. Vášnivý, nevázaný mladý milenec, hra na schovávanou v zahradě, zakázané milování v tlumeně osvětleném seníku a pak špehování lorda St. Johna se služkou. Možná se k nim i připojí.

Kathryn se tiše zasmála. Perfektní fantazie a přesně taková, jakou potřebuje. A dokonce jí ani nezabere celý večer. Bude z Channelu brzy zpátky, sexuálně ukojená a příjemně unavená. Vrátila mýdlo do mýdelníku, opláchla se a zastavila vodu. Když vyšla ven ze sprchy, utřela se osuškou, lehce si s ní vysušila vlasy a pak si je rychle vyfénovala. Potom osušku složila, položila ji zpátky na polici a vrátila se do pokoje.

Odhrnula přehoz na posteli a nahá si do ní vlezla. Poté otevřela zásuvku nočního stolku, vytáhla z ní dálkové ovládání a namířila je na nádherně malovanou skříň naproti posteli. Jakmile Kathryn stiskla tlačítko, dveře skříně se otevřely a uvnitř se objevila obrovská televize s plochou obrazovkou. Ovládání, které držela v ruce, mělo šest tlačítek, označených písmeny od A do F. Podobných speciálních dálkových ovládání bylo jen velice málo, protože většina měla pouze dvě tlačítka – A a B.

Tím, že Kathryn St. Johnová představila Channel v Egret Pointe, ho nevědomky zpřístupnila všem ženám v Severní Americe, které ho chtěly. Ředitel Channel Corporation měl pro Kathryn – i když ona to samozřejmě nevěděla – slabost. Nebylo zvykem, aby pan Nicholas ukázal nějaké slabé místo. Channel vytvořil z jednoho jediného důvodu: aby svedl ženy na scestí.

Pokud pan Nicholas našel ve stovce tisíců předplatitelek jednu, kterou mohl upotřebit, pokládal to za vítězství. Obyčejné ženy jeho vábení kupodivu nepodlehly, na druhou stranu on o ně nestál. Zajímaly ho ty chytré a inteligentní, jež mu mohly být užitečné.

Egret Pointe mu k jeho velkému překvapení dal hned dvě ženy, které mohl použít pro své ohavné záměry – Noru Buckleyovou a Annie Marshallovou. Obě pro něj teď pracovaly. Obě mu upsaly svůj život. Ale pan Nicholas chtěl i Kathryn St. Johnovou, a tak se postaral, aby dostala jedno z těch speciálních dálkových ovládání, díky němuž si mohla vybírat z několika fantazií, ne jen ze dvou. Protože byl pan Nicholas sečtělý, zjistil, že Kathy má úžasnou představivost, a moc rád sledoval sexuální dobrodružství, která si naprogramovala. Kdysi ji osobně připravil o poctivost, proto ho nesmírně těšilo, když viděl, jak vášnivou a vynalézavou se za ta léta stala.

Kathryn se na okamžik zamyslela, aby se ujistila, že si na dnešní večer vybrala dobře. Ano, prostopášná zábava a ještě prostopášnější hry budou to pravé. Stiskla tlačítko C a okamžitě se ocitla v zahradním bludišti.

Měla na sobě květované šaty ze světle modrého hedvábí, s hlubokým výstřihem a širokou sukní lemovanou mašlemi. Po ramenech jí splývaly rozpuštěné vlasy, upravené do romantických prstýnků.

„Kathy? Kde jsi?“ uslyšela hlas svého nevlastního syna Roberta St. Johna. Byl potomkem jejího manžela z prvního manželství.

Zachichotala se, aby ji slyšel, a tiše se proplétala bludištěm. „Chyť mě, jestli to dokážeš, Robbie,“ provokovala ho.

„Dokážu tě chytit, Kathy, a až to udělám, dostaneš na holou, protože jsi zlobivá holčička. Ví můj otec, jak jsi zlobivá?“ zeptal se Robbie.

„Samozřejmě.“ Rozesmála se. „Proč by se jinak oženil s dcerou chudého vikáře? Tvoje matka, dej jí pánbůh klidné spočinutí, mu porodila tři statné syny. Henry další ženu nepotřeboval. Stačila by mu hezká milenka. Jenže já bych se nespokojila s tím, že budu jen milenkou. Dala jsem mu ochutnat rajských potěšení a pak jsem se k němu začala chovat chladně. Pokud mě chtěl, musel si mě vzít, a on mě chtěl.“ Napínala sluch, aby slyšela jeho kroky.

Robert sledoval v bludišti její hlas. Pod saténovými kalhotami se mu už vzpínal penis. Ta malá potvora ho celé týdny provokovala. Byla tak vzrušující, tolik jiná než jeho žena, nanicovatá dcera jejich souseda, vévody z Malincourtu. Nudila ho tak strašně, že se mu s ní v posteli nepostavil, takže nemohl uplatňovat svá manželská práva a zplodit dědice. Jenomže otcova mladá žena ho zase vzrušovala natolik, že měl neustále erekci. K tomu, aby se ztopořil, mu stačil pouhý zvuk jejího hlasu.

Vlevo slyšel tiché šustění, a když se otočil, zahlédl záblesk modrého hedvábí. Rozběhl se kolem živého plotu. „Už jdu, Kathy,“ opakoval. Vzápětí zaslechl její tichý smích.

Vážení čtenáři, právě jste dočetli ukázku z knihy Vášnivé radosti.

Pokud se Vám ukázka líbila, na http://www.palmknihy.cz si můžete zakoupit celou knihu.

Advertisements